Sebeobrana proti noži – 4. díl (Vypadni)

příspěvek na web (2)

Pokud je nůž již „ve hře,“ tedy pokud čelíte útočníkovi s nožem připravenému k útoku (nebo již dokonce útočícímu), máte několik možností řešení. Své studenty učím postup 3xV: vypadni – vyrovnej – vymaž.

Instruktoři, kteří říkají „když vidíte nůž, utečte“ (řeč o nich byla v prvním díle tohoto seriálu), mají v zásadě pravdu. Jenom zapomněli na dva detaily: první, pro nás nepodstatný je ten, že útěk je na místě při jakékoliv hrozbě, ne jenom té nožem, ale i neozbrojené (protože se bavíme o sebeobraně, a nikoliv střetném boji). Druhý, mnohem podstatnější, je ten, že útěk musí být smysluplný, moderním výrazem „taktický.“

Mám na mysli to, že pro úspěšný útěk bychom si měli vytvořit podmínky. Pokud má útočník v ruce nůž a stojí před námi, věřte tomu, že náskok jednoho metru je poměrně málo. Obzvlášť, když chceme vcelku logicky utíkat od něj, z čehož vyplývá, že útočník stojí čelem a my zády směru útěku. Každý si dovede představit, že vyrazit dopředu je výrazně snazší a rychlejší, než dozadu.

Koncept „vypadni“ nás učí otočit situaci. Konkrétně to v tomto případě znamená vychýlit útočníkovu ruku s nožem, využít krátkého okamžiku bezpečí a „vypadnout“ směrem za záda útočníka. Vychýlení se nejlépe provádí v okamžiku prvního útoku. Ruce jsou použity jako štít; útok neblokují, ale pouze vychylují mimo tělo obránce.

Tento koncept vychází z praxe filipínských bojových umění. Ruce jdou útoku naproti, ale provádí jen „nulování,“ tedy berou útoku razanci, ale ihned využívají zbylou energii pohybu útočníka k vychýlení útočící ruky v původním směru (tedy směru útoku) – ovšem již mimo zónu, kterou hodlal zasáhnout. Před tím, než útočník pohyb zastaví a „nabije“ na další útok v protipohybu, obránce „vypadne“ do uvolněného prostoru za záda útočníka.

Dojde tak k obrácení situace; obránce jako sprinter vystřeluje k útěku, zatímco útočník se musí otočit a nabrat rychlost. Získaný náskok několika metrů by měl stačit k bezpečnému zmizení. Je na místě dodat, že koncept „vypadni“ není zcela intuitivní a vyžaduje trénink, nicméně, podle našich zkušeností ho lze napilovat poměrně rychle (v řádu hodin) a z našich testování vyplývá, že je velmi funkční a aplikovatelný i pod stresem.

Pokud mluvíme o obraně s nožem „ve hře,“ je na místě zmínit se také o vhodném postoji. Z principu reálné sebeobrany vyplývá, že pro sebeobranu proti útočníkovi s nožem nemáme žádný speciální postoj. Na ulici málokdy víme, zda-li útočník nůž má nebo nikoliv, respektive situace se může kdykoliv změnit a na změnu našeho postoje nemusí a zpravidla také nebude dostatek času.

Jediné, co na standardním obranném postoji měníme, je postavení rukou, což je otázka zlomků vteřin. Ruce stahujeme k tělu, abychom útočníkovi nenabízeli snadný předsunutý terč, a otáčíme je vnitřní stranou dovnitř. Chráníme tak před poškozením velké cévy. Na hřbetu ruky jsou pouze svaly, jejichž poškození – na rozdíl od poškození velkých cév – neznamená vážné zranění. Dlaně a prsty k tělu stažených rukou chrání krk a zejména krkavice, protože při jejich poranění jde o život. Oblast loktů pak částečně kryje životně důležité vnitřní orgány uložené v břichu, podobně jako v boxerském postoji.

Z tohoto postoje vycházíme při jakékoliv obraně, kdy víme, že útočník má nůž. Další možnosti obrany, tedy další části konceptu 3xV, si přiblížíme v dalších dílech tohoto seriálu.

Předchozí díly seriálu:

Úvod
Pozornost
Tasení

Pavel Houdek

Pavel Houdek je dlouholetým studentem bojových umění a sportů. Posledních šest let se věnuje reálné sebeobraně a ozbrojenému boji (nože, tyče). V současnosti působí jako šéfinstruktor projektu moderni-sebeobrana.cz.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>