Rozhovor s Pavlem Mackem

macek1

Pavla Macka (38) znám osobně velmi dlouho. Někdy na přelomu milénia jsem u něho chvíli cvičil čínské bojové umění Practical Hung Kyun, které Pavel učí dodnes. Později si k němu přidal ještě mma, známý je však především jako zakladatel a hlavní instruktorškoly silového a kondičního tréninku KB5. Pavel je také zástupce mezinárodní organizace StrongFirst pro Českou republiku, Strong First Team Leader. Učí silový a kondiční trénink, zejména cvičení s kettlebell, velkou činkou a vlastní vahou, a to – jeho vlastními slovy – „jak hobíky, tak profíky.“

Na rozhovor jsem dorazil do školy KB5 na náměstí Jiřího z Poděbrad. Nenápadná budova v zadním traktu jednoho z domů není nijak označená, vybavení uvnitř je spartanské: gumová podlaha, u stěny řada kettlebell, u druhé hrazdy a stojany na velkou činku. Pavel mě přivítal s úsměvem a utrousil: „dozvedám a jdeme na to.“ Vzápětí se postavil za činku, následovala chvilka soustředění a naložených 130kg se poroučelo vzhůru… Vedle mezitím zazníval bojový pokřik „zdar a sílu, KB5“ skupiny cvičenců, vedených jedním z instruktorů.

Na rozhovor samotný jsme si s Pavlem sedli na lavičku před gym. Řeč přišla na historii i plány školy KB5 a vývoj Pavlova vztahu k silové a kondiční přípravě, přípravu profesionálů (nejen) z řad MMA i další témata.

macek1

Na začátek se zeptám, jak jsi se k posilování vlastně dostal?

Když jsem byl malý, tak jsem byl opravdu malý a slabý a musel jsem se sebou něco začít dělat. V páté třídě na ZŠ jsme měli velmi přísného tělocvikáře, obávaného rasa nejenom v Praze, ale i celorepublikově, Václava Síče. Ten se znal s mým tátou, který mu řekl, ať na mě pořádně šlape. Takže zatímco kluci dělali domácí úkoly z matematiky, já jsem chodil běhat a házet krikeťákem. K Vánocům jsem pak dostal 10 kg činku, kterou jsem vláčel na posilovací kroužek.

Protože učení mi šlo, s tím nebyl problém, ale byl jsem slabý chcípáček, tak jsem musel začít cvičit. Díky tomu jsem se dostal k fotbalu, džúdó, později jsem začal cvičit čínská bojová umění. Pokud jde přímo o silový a kondiční trénink, k tomu jsem se dostal tak, že jsem hledal ideální trénink pro bojová umění. Styl, který cvičím, Hung Kyun, velmi pevně věří na širokou základnu silové a kondiční přípravy. Metoda výuky ale je – tak jak to v Číně chodí – velmi neformální a chaotická. Proto jsem hledal informace všude možně. Prošel jsem si standardem toho, čím asi všichni – cvičil jsem stovky kliků, dřepů a leh-sedů, chodil do klasické posilovny na stroje s kladkami a tak, ale pořád to nebylo ono.

Kolem roku 2004, možná 2005 se mi dostala do ruky kniha Nahý bojovník – která mimochodem teď vyšla v češtině a já jsem do ní shodou okolností napsal předmluvu – ve které jsem narazil na kouče Pavla Tsatsoulina, bývalého instruktora Specnaz, Rusa z Běloruska, který dnes působí v USA. Zaujal mě název – nahý bojovník – a říkal jsem si, že to by mohlo být pro bojové umění. Ono je a není, je to prostě obecný silový trénink pro kohokoliv, ať už se věnuje čemukoliv. Kniha je věnována dvěma cvikům, klikům na jedné ruce a dřepům na jedné noze. Tak jsem knihu letmo přečetl, zkusil jednotlivé progrese – a selhal. Tak jsem si řekl: „dobrá, zkusím to od začátku,“ a knihu přečetl velmi podrobně.

Zjistil jsem, že většinu konceptů, které Pavel popisuje, znám ze cvičená Hung Kyun – věci jako je zakořenění, koncept vývrtky, předzpěvnění atd., hlavně proto, že náš styl má poměrně značný segment cviků na silový rozvoj. Akorát mě nikdy nenapadlo to aplikovat na silové cviky… Byl jsem velmi překvapený, že věci, které jsem se já naučil od svých učitelů, Pavel jasně vysvětlil, systematizoval a standardizoval tak, aby byl stejných výsledků schopen dosáhnout úplně kdokoliv. Dřep na jedné noze jsem udělal za pár dní, klik na jedné ruce taktéž. Jak se říká: když to nejde, začni to cvičit tak, jak ti kouč říkal hned na začátku.

Pavel je na Západě známý jako zakladatel moderního tréninku s kettlebell a reference na něj byly naprosto úžasné, proto jsem začal studovat i tuto oblast. Přečetl jsem všechny knihy, shlédl všechna videa… S podobnými nástroji se od nepaměti cvičilo i v Číně (tzv. kamenné zámky) – nejstarší doklady o jejich používání jsou někdy ze 14. století – a já jsem si říkal: „Sakra, když s tím cvičili čínští zápasníci a boxeři, tak je to svým způsobem návrat ke kořenům.“ Pořídil jsem si sadu kettlebell a začal jsem s nimi metodou pokus-omyl cvičit.

No a po pár letech jsem měl možnost pod Pavlovým osobním vedením nejen cvičit, ale i učit, když mě pozval do Švédska učit StrongFirst Bodyweight kurz, kde jsem se svou ženou Justynou dostal na starost sekci dřep na jedné noze… Postupně během let jsem absolvoval všechny instruktorské kurzy, které má StrongFirst v portfoliu, takže nejenom kettlebell základy a pokročilé drily s kettlebell (SFG I a SFG II), ale i cvičení s vlastní vahou (SFB), s velkou činkou (SFL). Všechny z nich dvakrát, třikrát… V lednu tohoto roku jsem byl povýšen na StrongFirst Team Leadera a oficiálního zástupce pro ČR. Kromě našich standardních seminářů jsme dostali privilegium učit i oficiální StrongFirst kurzy, zatím jednodenní, a na příští rok – pokud všechno dobře půjde – plánujeme i třídenní certifikační kurzy.

macek2

Pavel Macek ve 14 – chcípáček

Co ti členství ve StrongFirst přineslo?

Nemusím znovu vynalézat kolo. StrongFirst je mezinárodní organizace, svým způsobem think-tank top koučů z různých oborů – jsou tam powerlifteři, vzpěrači, lidi z taktických týmů, speciálních jednotek, sportovci… Je to v zásadě jejich kolektivní zkušenost, která je vybroušená a stále se se vyvíjí. Namísto toho, aby se přidávaly věci, tak se spíš ubírá a jde se hodně, hodně do hloubky. Pro mě to je zjednodušení, protože namísto toho, abych ty informace čerpal z milionu zdrojů a snažil se je sám poskládat, tak tady jsou pevně, jasně dané, ověřené tisíci lidí co to cvičí a učí. Dneska už mám i tu čest se na dalším rozvoji sám podílet. Za 14 dní jedu na Strong First leadership konferenci do Denveru, kde budeme probírat budoucnost organizace, povedu kurz v Bostonu…

Jak se stane, že trenér z České republiky, který si ve sklepě hraje s kettlebell, jezdí učit semináře do zahraničí? V oblasti fitness u nás moc lidí, kteří by jezdili učit ven, není…

Nebyl to nutně můj cíl. Já jsem se chtěl naučit to nejlepší od těch nejlepších. Nejde jen o samotný produkt, tedy výbornou metodiku a systém cvičení – pro mě osobně jsou důležití i lidé v pozadí.. Pokud se budeme bavit o Pavlovi a jeho žácích na levelu StrongFirst Master, tak to jsou old-school gentlemani, kterým můžeš věřit. Jsou inspirací, kteří drží heslo „walk the talk.“ Není to jen teorie, byznys, je to něco víc, a to mě k této komunitě velmi přitahuje. Dnes už jsem dost starý na to, abych se učil odněkoho, kdo je špatný člověk – bez ohledu na to, jaké bude mít know-how. Pro mě se tam musí spojit víc věcí a to se tady stalo.

Nebylo to plánované. Postupně jsem jezdil na další kurzy. V Maďarsku jsme s Justys a jejími dvěmi žačkami byli na bodyweight kurzu a Pavel si nás pamatoval z naší kettlebell certifikace. Měl radost, že jsme přivezli i svoje žáky, a ještě větší radost měl, že jsme je to byli schopni naučit tak, že splnili jeho nároky. Kurz končil v neděli a Pavel na StrongFirst fórum postnul (a to se moc často nestává) zprávu o tom, že byl v Maďarsku a že celá skupina na něj udělala dojem, protože tam všichni včetně dam dávali shyby, kliky na jedné ruce… A že tam byl mladý SFG Pavel se svou ženou Justynou a dvěma žáky a že všichni splnili nároky. Byl pyšný na to, že jsme druhé generaci jeho žáků byli schopni předat ty samé dovednosti. V pondělí mi pak od Pavla přišel e-mail s nabídkou jet s ním učit do Švédska Strong First Bodyweight kurz, protože chce vidět, jakým způsobem jsme schopni učit skupinu lidí v angličtině. To jsme s radostí přijali. Bylo to velmi příjemné. V té době jsme s Justýnou byli na úrovni SFG I a dostali jsme privilegium učit oficiální jednodenní StrongFirst kurzy, přesto, že v té době to mohli dělat jen StrongFirst Team Leadeři a výše. Pavel v našem případě udělal výjimku. Postupem času jsem si dodělával kurzy a jezdil učit i na další místa a leadership si asi všimlo, že makám, tak mě povýšilo na Team Leadera.

Já to nějak nedramatizuji. Lidi se moc soustředí na tituly, hodnosti a stupně, ale to není důležité. Důležitý je mít rád to, co člověk dělá, pevně v to věřit. My říkáme, že “síla má vyšší účel”, a já v to velmi věřím. Nejde o to, co člověk zvedne a jak mu to zlepší sportovní dovednosti. Já říkám, že to, co děláme, je ve skutečnosti osobnostní rozvoj schovaný za zvedání železa, a to ostatní je jen bonus navíc.

Co si pod tím mám představit? Když si to vezmu konkrétně: půjdu k tobě na kurz. Chci zesílit, tahám tam nějaké železo, nebo dělám jiné cviky, sílím.. Kde je ten osobní rozvoj?

Ten systém je přenositelný na cokoliv, co děláš… Bojové umění, jakákoliv jiná sportovní dovednost, byznys, cizí jazyk… Má to několik společných věcí: musíš to dělat pravidelně, dlouhodobě, a je lepší, když to děláš podle jasného, ověřeného systému. Musíš mít dobrou učebnici. Když se budeme bavit třeba o angličtině – dneska je na trhu milion učebnic. Spousta z nich je mizerných, nějaké jsou lepší a nějaké jsou velmi dobré. Když jsem se učil čínštinu, tak jsme narazil na program Pimsleur Chinese. Ten je vyskládaný naprosto perfektně. Je to jen audio, opakují se tam ty samé věci znovu a znovu, ale pokaždé v jiném kontextu.

Ten samý princip jde uplatnit na cokoliv, co děláš. Musíš si to zanalyzovat na jednotlivé dílky, vyskládat je v určitém pořadí, a pak tu metodu po nějaký čas následovat. Stejně, jako když se budeš učit řídit auto nebo anglicky, tak je rozdíl, jestli budeš cvičit jednou týdně nebo třikrát týdně, jestli budeš cvičit jeden měsíc a pak nic, nebo tři měsíce a budeš na zlepšování té které dovednosti dál pracovat. My věříme, že síla je dovednost, stejně jako pružnost a kondice. Pomocí určitých „fíglů“ můžu člověka během pěti minut naučit to, že bude silnější o 20%, bude mít lepší kondici, nebo se mnohem lépe vystrečuje – protože na to máme velmi rafinované nástroje. A když to takhle zabere během pěti minut, tak si představ, jak to zabere během pěti měsíců nebo pěti let.. Nemá to žádný limit, může se zlepšovat pořád dál a dál.

Já jsem si z toho vzal pro svůj osobní život spoustu věcí: Dělej méně věcí, osekávej, nepřidávej, ale dělej je o hodně lépe. Velmi pečlivě ale musíš volit, kterým věcem se budeš věnovat – nejde o to dělat méně jen pro to dělat méně, jde o to dělat méně pokud možno těch nejlepších věcí a v nich se snažit dosáhnout nechci říct dokonalosti, ale zlepšení.

Pavla se teď v jednom rozhovoru zeptali, kdyby měl možnost sednout do stroje času a dát sobě sama zamlada nějakou radu, co by si poradil, a on odpověděl: „Dělej méně věcí, dělej je lépe, soustřeď se na základy a všechno ostatní pak přijde samo, synku.“ A tak to je. Když se na to podíváš z hlediska bojových umění, tak můžeš cvičit milión technik, kombinací a drillů jen pro milion technik, kombinací a drillů. Ale ve skutečnosti potřebuješ mít alespoň něco, a to na relativně vysoké úrovni, a ten zbytek se pakjakoby doplní sám. Proto bych ránu ze zadní nevyměnil za třicet sestav, kombinací atd. A to samé platí pro silový trénink, nebo třeba pro byznys, ale i stravu, regeneraci. Analyzuješ, jaké jsou ty nejdůležitější věci, na které se musíš soustředit, které mají největší přínos pro zlepšení.

macek_pesta

Pavel Macek učí UFC zápasníka Viktora Peštu

Jak já jako poučený laik chápu Pavlův systém, tak je přesně o tom, co jsi zmínil: dobré základy, velmi malé množství cviků, ale zato precizně provedených. Z venku vidím, že celý systém má tři součástí: cvičení s vlastní vahou, s kettlebel a zvedání velké činky. Mají tyhle tři části nějakou návaznost, nebo je každá samostatná s tím, že má přínos pro jinou oblast lidské činnosti? Začíná se u vás vždycky cviky s vlastní vahou?

Každý svůj nástroj má svá specifika. Vlastní váha má tu výhodu, že je k dispozici kdekoliv a kdykoliv. Jedeš na dovolenou, nemáš přístup k železu, ale pořád můžeš cvičit. My potřebujeme, aby ty cviky byly pořád v rámci silového programu, proto tu máme shyby (preferovaně se zátěží), kliky na jedné ruce, dřepy na jedné noze, kliky ve stojce apod.

Ovšem svoji vlastní váhu máš pevně danou, s tou moc nehneš. Můžeš s ní chytře manipulovat – třeba kliky děláš na jedné ruce namísto obou, vyvýšíš si nohy atd., ale pořád ten programing vypadá o dost jinak než u velké činky, kde si můžeš přidávat váhu po 2,5kg a lze s tím velmi dobře manipulovat.

Kettlebell spadá někde mezi, je to podle mě nejlepší možný nástroj, který člověk může mít pro rozvoj síly a kondice, a to jak pro obyčejné lidi, tak pro profesionály. Tam jsou skoky velké, po 4kg, tradičně po 8kg (dříve byla jen 16, 24 a 32 kg, dnes už sedělají těžší a lehčí s odstupem po 4 kg). Je to rozumný kompromis mezi vlastní vahou, kterou máš pevně danou a velkou činkou, kde můžeš přidávat po pár kg. U kettlebell jsou určité skoky, které tě nutí s tím, co máš, cvičit chytře, aby ses mohl dál zlepšovat.

Každý z těch nástrojů má i své nevýhody. My velmi nesouhlasíme s tím, cvičit jen s vlastní vahou, nebo jen s velkou činkou nebo kettlebell. Když budu cvičit se železem, chybí mi tam shybování. U vlastní váhy ti chybí velký spodní tah, který je v zásadě tím nejdůležitějším cvikem vůbec. Kdo cvičí s vlastní vahou a necvičí k tomu swing nebo deadlift, tak vlastně moc necvičí – protože to je naprosto klíčový element silové, kondiční a vlastně i pohybové přípravy. Tudíž: různé nástroje, různé účely, různý programing, vše založené na jednom koherentním systému tréningu.

My jako entry level nástroj využíváme hlavně kettlebell, protože tam se člověk naučí naprostou většinu všech důležitých principů, které pak aplikuje jak na těžší cviky s vlastní vahou, tak na velkou činku: předzpevnění, vklínění, aktivní přitažení atd. Když má někdo základní kettlebell program, pak je mnohem snažší naučit ho zadní dřep, deladift, benchpress. Třeba pro účely zlepšení skoku – chodí ke mně klučina, který hraje volejbal a pro něj je tohle klíčové, takže má program zaměřený na tohle – nebo třeba na nabrání svalové hmoty, pro které je zadní dřep dobrou volbou. Jiný klučina se u mě potřeboval dostat o váhovku výš, tak cvičil stejný cvik, ale jiný program. S kettllebell se dá vyskládat něco podobného, i když trochu jiným způsobem.

My máme standardní postup pro nováčky, bez ohledu na to, jestli to je klučina z kanclu nebo top sportovec. Pokud by 10 lidí začalo naráz, tak po několika týdnech a měsících se už jejich program bude výrazně lišit. Pro hobíky, pro které to je silový, kondiční trénink pro běžný život, nevěnují se na profi úrovni sportu, tak jedou základní GPP program obecné fyzické přípravy, které je mixem vlastní váhy a kettlebell. Nejdřív začínáme s regenerací měkkých tkáním, takovém rozuzlování celého těla a resetování – formroalling, jednoduchý korektivní strečink a cviky, které se jmenují OS Resety. Ty obnoví pohyb – protože když se člověk bude hýbat dobře, tak se může hýbat často a pod zátěží. A pak je to takový mix cvikůs vlastní vahou, které jsou spíš rehabilitační než silové. Klik není moc silový cvik, dřep s vlastní vahou není silový cvik. Velmi rychle se pak dostanou ke kettlebell, opět přípravným drillům, a základům jako je get-up, swing, pohárový dřep, kde potřebujeme, aby splnili určité standardy.

KB5 dnes funguje v několika městech v celé ČR i na Slovensku. Plánoval jsi pobočky od začátku, nebo to vzniklo „zdola“?

Začalo to zdola, protože k nám jezdili lidé na semináře – s nedůvěrou, protože to přeci nemůže být tak dobré, jak si přečetli – a zjistili, že je to ještě lepší. Tak začali jezdit na další, absolvovali je dokonce i opakovaně. Naše žáky jsme připravili na StrongFirst certifikace. StrongFirst Bodyweight certifikaci prvně zvládli žačky mojí ženy Petra a Bětka, která u mé ženy v gymu stále učí. Do Švédska s námi následně jel Roman Čupera, který je dnes instruktorem v brněnském KB5 Gymu, který byl vůbec první pobočkou. Časem se ozvali další lidé, takže máme žáky v Kuřimi, Táboře, nově spouštíme Hradec, máme instruktora a gym v Bratislavě…

Dneska už je to cílenější a plánovanější – chceme rozšířit naši metodiku a systém do dalších měst. Mým cílem nutně není, abychom byli na každé zastávce vlaku. Já budu raději, když KB5 Gymů bude pár, a spokojím se s tím, když to bude ta nejlepší kvalita. Žáci, kteří u nás začnou cvičit, musí dostat ten nejlepší možný servis, nejlepší možný programing, nejlepší možný výběr cviků. Máme velmi přísné nároky na to, kdo a kde nás může zastupovat, protože potřebuji mít absolutní jistotu, že ten člověk je v pohodě. Pro mě to je důležitější než to, kolik zvedne a jakým způsobem to dokáže naučit. Protože charakter lze velmi těžko změnit, zatímco zlepšit techniku deadliftu a způsob učení deadliftu je jednoduché. Trvá to, ale je to jednoduché. Proto je pro mě v první řadě důležitý ten člověk jako takový a pak teprve všechno ostatní.

Dnes už je rozvoj plánovaný. A jestli se budou otevírat další gymy nebo ne? Budu rád, ale není to nutně povinnost, že bychom to nějak tlačili. Velmi pečlivě rozvažujeme kdy, kde, kdo.

Na poli silového a kondičního tréninku máme velmi dobré jméno, ale vybudovat si honám trvalo sedm, osm let… Zkazit ho trvá okamžik. Já potřebuji mít absolutní jistotu, že kdokoliv řekne „já jsem KB5, žák těch a těch a učím podle téhle metodiky,“ tak to bude lepší, než kdybych tam učil já sám.

Pavel Macek se sifu Lam Chun Singem

Ty dlouhé roky učíš čínská bojová umění, které jsi ale nyní silovým a kondičním tréninkem upozadnil. Vlastně rozvoj po byznysové stránce přišel až se silovým tréninkem. Přitom na začátku by si asi každý klepal na čelo, že chceš prorazit v oboru, ve kterémje taková konkurence… Jak si vysvětluješ, že se ti v tomto oboru daří výrazně lépe?

Co se konkurence týká – my konkurenci přeci nemáme.

Ad bojovky – doba se změnila, lidi se změnili. Já když jsem začal cvičit bojové umění, tak jsme cvičili od rána do večera. Hltali jsme to, koukali jsme na všechny filmy, koupili jsme si každý časopis, knížku… Byli jsme absolutní nadšenci a byli jsme schopni u toho vydržet hodně, hodně dlouho. Vezmi si, že já jsem za šest let cvičení nevynechal jediný trénink, a to jsem na ně chodil 3x týdně. Když jsem byl nemocný, nešel jsem do školy, ale na trénink jsem šel. Jeden jediný jsem nevynechal.

Můžu fňukat, že doba se změnila, ale musím to akceptovat. Co se týká silového a kondičního tréninku – učil jenom semináře, ale i v rámci mé školy bylo spektrum žáků, které na bojovém umění primárně přitahovalo zdraví, síla a kondice. Ale pokud to je bojové umění, tak taky dostaneš pěstí do nosu, nebo máš naražené žebra. Je potřeba, aby tam byli drilly, zátěžové drilly, sparring… Každý chce být bojovník a každému se to strašně líbí do doby, než dostane první ránu. Pak zjistí, že trénink Rockyho ve filmu vypadá jinak, než když ho skutečně zažije.

Spektrum žáků, kterým mám co nabídnout v rámci silové a kondiční přípravy, je mnohem širší. Jedna skupina jsou lidi, kteří akorát chtějí být zdraví, dobře se hýbat a trošku se dostat do kondice. A to je i majorita žáků, kteří u mě cvičí. Druhá skupina chce dosáhnout i rozumných silových výkonů – ti víc šlapou na zdvihání železa. A pak jsou profesionálové jiných sportů, kterým nejde o výkony u mě v gymu, ale o to, jaké budou mít výkony v ringu, na ovále nebo jiném kolbišti. Spektrum je zde mnohem širší v porovnání s lidmi, kteří chtějí cvičit bojové umění, sebeobranu, nebo ještě specifičtěji ještě třeba čínské bojové umění.

Jsi nejsilnější u vás v gymu?

Určitě ne. Cílem každého kouče, a je jedno, co učíš, je to, aby tvoji žáci byli o hodně, hodně lepší než ty. Jsem silnější, než jsem byl, ale rozhodně bych se neoznačil za silného. Je to pořád balancování kompromisů. Já pracuji jak na síle, tak flexibilitě, tak bojových dovednostech, ale mám žáky, kteří jsou mnohem lepší než já. A jsem za to rád. Pokud je kouč nejlepší v gymu, tak je něco špatně. Buď něco tají, nebo je špatný učitel.

Pavel Tsatsouline se proslavil tréninkem armády, policie a speciálních jednotek.. Máš ponětí, jak probíhá trénink těchto jednotek v Čechách a máš v tomto smyslu nějaké ambice?

Máme na to připravený naprosto jasný program a mám plánu se do této oblasti vrhnout. Pavel původně učil ve Specnaz a dnes vede semináře a kurzy pro různé agentury. Z toho důvodu už vlastně neučí běžné kurzy, protože jeho specialitou jsou Rangers, NAVY SEALS a podobně. Máme na to jasné, ověřené know-how. Určitě je to směr, kterým chceme dál jít.
Jde o jasný, minimalistický program pro různé taktické, branně-bezpečnostní agentury, ať už vládní, nebo nevládní. V tom je naše velká síla. Současný stav v českých jednotkách je systém pokus-omyl. Není to dané, standardizované, systematizované. To se týká i samotné bojové přípravy. V oblasti boje beze zbraně je to tom, kdo ve výběrovém řízení nabídne nejnižší cenu…

..nebo kdo se s kým zná…

…nebo tak. Souhlasím s Oskarem Wilde: my se spokojíme s tím, být nejlepší. Je to věčné hledání. Kolik to stojí mě moc nezajímá. Pokud to chci, tak si na to vydělám, ale nechci podprůměr zadarmo. Současný stav není chaos, není to tragédie, je to pokus-omyl. Někde na horší cestě, někde na lepší, ale může to být mnohem, mnohem lepší. Vezmi si, že vycvičit někoho do zásahové jednotky je velká finanční investice, a ty si nemůžeš dovolit, aby se ti zranil. Nemůžeš. Ten program je vystavený na tom, aby se hýbali lépe, tím pádem jim okamžitě stoupne síla a kondice, měli jednoduchý systém silové a kondiční přípravy na základě taktické periodizace – protože když teď zahouká siréna, musí vystartovat a nemůžou být zničený ze včerejších dřepů nebo hotový ze včerejšího kruháče.

Ty „koule“ ať získají někde jinde. Kuráž je určitě potřeba – a proto metody, které my nevolíme v rámci přípravy hobíku nebo v oblasti bojových umění, využíváme v rámci přípravy speciálů. Oni to z určitého důvodu potřebují.

Chceš něco dodat na závěr?

Bez ohledu na to, co cvičíte, jak cvičíte a jak dlouho, mějte kuráž vyprázdnit svůj šálek čaje. Možná zjistíte, že vám někdo nalije lepší čaj, bude vám víc chutnat a bude vám víc prospívat. Nebuďte zabedněný stylem „já už tohle dělám tolik let a mám výsledky a není možné, aby to bylo jinak.“ Obzvlášť, když je to diametrálně jinak. Já jsem tuhle kuráž měl a bylo to to nejlepší rozhodnutí, které člověk může udělat. Je to neustálé hledání. Není to tak, že teď už člověk ví, že tohle je přesně to nejlepší. V současné době to tak je, ale uvidíme, co bude za rok, za dva… Jde o to mít kuráž, odvahu a zenovou mysl začátečníka – přistupovat ke všemu jako k novému.

Pavel Houdek

Pavel Houdek je dlouholetým studentem bojových umění a sportů. Posledních šest let se věnuje reálné sebeobraně a ozbrojenému boji (nože, tyče). V současnosti působí jako šéfinstruktor projektu moderni-sebeobrana.cz.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>