Recenze: Sebeobrana – Radim Pavelka, Jaroslav Stich

sebeobrana

Útlá publikace Sebeobrana od Radima Pavelky a Jaroslava Sticha na první pohled nijak nevystupuje ze záplavy podobných publikací. Pohled do obsahu už je nicméně o něco zajímavější. Těžiště knihy je totiž o úplně něčem jiném, než o „nejlepších“ technikách nebo dokonce jejich popisu a fotografiích, jak to v podobných publikacích bývá. Seznam témat vypadá velmi slibně: emoce, stres, psychologie a taktika… Všechno velmi důležitá až klíčová témata, která dokonce zabírají většinu knihy. Že by šlo o první českou publikaci, které bude o tom v sebeobraně skutečně podstatném? Pojďme se podívat, jak se autorům podařilo téma zpracovat…

Autoři směřují správným směrem, knížečka ale velmi trpí tím, odkud přichází její autoři. Na zadní straně si přečtete, že jsou „vysokoškolští pedagogové katedry technických a úpolových sportů FTVS UK“ a „řadu let se věnují výuce sebeobrany a bojových sportů.“ A skutečně, spíše než cokoliv jiného máme před sebou učebnici – najdete v ní podrobný rozpis témat, jejich rozpad na podtémata, popis, který by šel skvěle zkoušet u zápočtu… Ale naneštěstí žádný přesah do praxe tréninku sebeobrany, žádné použitelné vývody do reality, které bych u publikace tohoto typu čekal.

Budiž, popis je dobrý alespoň pro představu, ovšem.. Kvalita kapitol, jak u učebnic bývá obvyklé, velmi kolísá – tam, kde se autoři cítí silní, jde o košatý, detailní popis, jinde, kde je odbornost autorů na vodě, jde jen o strohý výtah opsaný z kvalitnějších zahraničních publikací, jinde, v oblastech, kterým autoři zjevně nerozumí vůbec (právo, viktimologie) jde pak o velmi nekvalitní referát na úrovni střední školy s mnoha chybami.

Druhým problémem textu je, že ačkoliv autoři teoreticky vědí a správně zdůrazňují, že sebeobrana a bojové sporty spolu nemají nic společného, díky jejich specializaci neustále sklouzávají zpět k bojovým sportům. Na řadě míst tak není řeč o sebeobraně, ale o střetném boji, což je minimálně matoucí a spíš až nebezpečné, pokud si někdo takové poznatky odnese do sebeobrany.

Jak jsem zmínil, problém téměř všech publikací o sebeobraně je v tom, že se soustředí na techniky. A i zde najdete fotky, obrázky a šipky ve snaze vysvětlit ty „nejlepší“ techniky sebeobrany proti chycení za oděv, osahávání, facce… Moment! Někdo si jako sebeobranu doopravdy představuje techniky proti chytání za oděv? Naneštěstí ano. K tomu přidá dalších X způsobů útoku, X obran a hned je o velkou část obsah publikace postaráno…

Proč je to problém? Proto, že drtivá většina lidí se chce naučit bránit, ne se učit techniky. Techniky jsou obsesí trenérů, kteří zůstali zamrzlí v bojových uměních a sportech, odkud většinou přichází. Mají v sobě zakořeněný systém technik, zkoušky na jednotlivé stupně, kde se posuzuje jejich kvalita a provedení… Člověk, který se potřebuje naučit bránit, nic takového nepotřebuje. Jeho jediná zkouška bude venku „na ulici,“ až mu půjde o zdraví a život. A tam nevyužije dvacet technik, tomu věřte. Že velká část technik z této knihy bude na ulici nefunkčních až nebezpečných pak už nejspíš ani nemusím dodávat…

Vyslovenou tragédií je pak pasáž knihy týkající se sebeobrany „žen a dívek.“ Kniha, která bez bližšího vysvětlení tvrdí u jednoho typu útoku, že „jedinou záchranou ženy je podvolení se příkazům pachatele,“ by se v jednadvacátém století neměla vůbec prodávat. Zde opět prosvítá zázemí autorů v bojových sportech a odtud plynoucí přesvědčení, že žena se nemůže rovnat muži. To platí ve férovém boji, ale zcela určitě nikoliv v sebeobraně… Pokud autoři neumí „ženy a dívky“ naučit, jak se bránit, tak ať to jednoduše nedělají – ale rozhodně by z toho neměli dělat pravidlo.

Velký potenciál knížečky, který byl umocněn vykročením správným směrem, autoři dokonale zabili svým akademickým přístupem a neustálým sklouzáváním k bojovým sportům, které v oblasti sebeobrany nemají co dělat. Velká škoda, nicméně, pokud vynecháte pasáž s technikami, jde alespoň o dobrý přehled témat, na které by se měl každý, kdo se vážně věnuje sebeobraně, zaměřit.

Pavel Houdek

Pavel Houdek je dlouholetým studentem bojových umění a sportů. Posledních šest let se věnuje reálné sebeobraně a ozbrojenému boji (nože, tyče). V současnosti působí jako šéfinstruktor projektu moderni-sebeobrana.cz.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>