Lee Morrison: klíčové jsou měkké dovednosti

leemo2

Lee Morrison je jedním z předních světových instruktorů na poli reálné sebeobrany. Dobře je známý i v Čechách – pravidelně k nám dojíždí vyučovat tematické semináře. Také zde má hned několik instruktorů, kteří Leemu pomáhají vyučovat i v zahraničí.

Můžeme začít tím, že se nám představíš?

Jmenuji se Lee Morrison, pohybuji se na poli mezinárodních instruktorů seminářů a vyučuji combatives. Vlastním společnost Urban combatives, kterou jsem založil asi před patnácti lety. Patnáct let učím po celém světě, především civilisty, armádu, policii a ochranky. Vyučuji základní bezpečnostní dovednosti, které souvisí s tím, jak si poradit s násilím. Třicet let trénuji různé bojové systémy, jak západní, tak východní, ale nejvíc čerpám ze své vlastní zkušenosti. Z domu a ze školy jsem odešel, když mi bylo třináct, vyrůstal jsem na ulici, dostal jsem se do gangu, účastnil jsem se fotbalového diváckého násilí. Predátorskému typu násilí jsem se učil velmi mladý, naučil jsem se ho chápat, a v jednadvaceti jsem začal pracovat jako vyhazovač, což jsem dělal patnáct let. Na dveřích jsem se rychle naučil, co z toho, co jsem dosud trénoval, funguje a co nikoliv. Základní závěry, ke kterým jsem došel, byly velmi jednoduché, a tak jsem v roce 1999 založil Urban Combatives jako platformu, kde tyto jednoduché věci učit.

Často říkáš, že Urban Combatives není systém ani styl, jak bys ho tedy definoval?

Combatives obecně není metodou, nebo systematicky uspořádaným stylem boje. Když se podíváš na slovo „combative“ do slovníku, tak tam najdeš „odhodlaný bojovat.“ Nebo tam najdeš „combative place,“ což znamená „násilné místo.“ Tudíž slovo „combative“ v zásadě znamená „násilí.“ Slovo „combatives“ ve slovníku nenajdeš, je to moderní slovo, které pochází z oblasti moderní sebeobrany. Využívání jakéhokoliv konceptu nebo schopností, které fungovaly pod stresem ve skutečném boji, je považováno za bojově efektivní. Takže „combatives“ je shromažďování principů a konceptů, které jsou použitelné k boji proti násilí pod stresem ze skutečného konfliktu, a které prošly testem skutečného boje. Tak to je. Není to styl nebo něco, co bys mohl pevně ohraničit; v zásadě je to množina principů, které jsou řízeny psychologickým přístupem, a jeho základní sada pohybů je založena na hrubé motorice a západní tradici a je osekaná na minimum. Hlavním rozdílem combatives oproti bojovým stylům nebo bojovým uměním je ten, že combatives je se řídí principy, které jsou zcela založeny na mentální stránce věci.

Znamená to, že fyzickou část si můžu přinést odjinud? Z bojového sportu, umění, rvaček na ulici?

V jádru každého principe nebo koncept je jeho podstata. Je neměnný a nezměnitelný. Ale princip může být uplatněn v rámci čehokoliv. Například, pokud bys byl cvičencem stylu čínského wing tsun, mohl bys ho uzpůsobit, aby nebyl určený zejména do tělocvičny proti dalším cvičencům wing tsun, což je jediný způsob, jakým je cvičen. Kdybys chtěl používat fyzickou část wing tsun jako pouliční sebeobranu, mohl bys do něj přidat pár combatives principů. První součástí combatives, kterou bys přidal, by byla pozornost, schopnost rozpoznat hrozbu, aby ses jí vyhnul a odešel. Tak bys mohl wing tsun úspěšně použít tak, že bys ho nepoužil. Tak, že by ses do té situace vůbec nedostal. Použil bys combatives princip v rámci tvého bojového umění, a udělal bys z něj funkční sebeobranou záležitost tím, že by ses nedostal do situace, abys ho musel použít. Kdybys musel použít třeba dynamiku wing tsun úderu nebo loktu jako fyzický nástroj, pak bys přidal combatives princip práce s neutrální pozicí rukou a kontroly, který by ti umožnil použít fyzické řešení preventivním způsobem. Tudíž bys fyzickou část použil preventivně a pak bys pokračoval jakoukoliv technikou, které se v daném stylu nachází a která umožňuje silně udeřit na správné místo. To by ti umožnilo využít wing tsun výrazně efektivněji právě proto, že bys použil combatives principy – udělal bys něco dřív, než útočník, a to co bys udělal by pokračovalo se správným mentálním nasazením a vůlí vyhrát. Takže bys aplikoval combatives principy na čínské bojové umění a tím bys ho udělal mnohem funkčnější. Tím neříkám, že wing tsun je lepší než box, box než savate nebo cokoliv dalšího. Každý z těchto stylů, pokud se přizpůsobí prostředí, může udělat svoji práci. Když někoho praštíš do obličeje v rámci preventivního útoku, je jedno, jestli to je boxerský direkt nebo řetězový úder z wing tsun, pokud trefíš bradu dostatečnou silou na to, abys toho člověka vypnul a uděláš to dost rychle na to, aby neměl šanci cokoliv udělat. Když to bude takhle, použil si své bojové umění nejlépe, jak jsi mohl, protože si uplatnil principy combatives.

A je pro tebe lepší, když student má nějaké zkušenosti s bojovým uměním, nebo když nemá?

Občas, když přijdeš do klubu, tak začínáš úplně odznovu. Když by ses podíval na svět sebeobrany před deseti lety, viděl bys, že všichni, co na reálnou sebeobranu přicházeli, měli zkušenosti s bojovým uměním, většinou tradičním. Přesto, že rozuměli pohybu a částečně biomechanice, což se hodí, protože to jsou věci, které jsou přenositelné, často museli zapomínat, co se naučili, aby se to mohli naučit jinak. Takže jim to trvalo déle. Dnes lidé přichází spíše bez zkušeností, rovnou se začínají učit reálnou sebeobranu nebo combatives. Podle mě se tihle lidé učí rychleji. Ale samozřejmě je to hodně individuální. Když si vezmeš chlapíka, který dělal trochu box, trochu grappling a trochu silový trénink, pak má tři dobré sportovní základy, ze kterých může čerpat.

Proč si myslíš, že se to takhle mění? Že dřív byla sebeobrana záležitostí lidí z prostředí bojových umění, ale dnes už to tak není?

Jednoduše proto, že dnes je víc příležitostí. Když jsem začínal já v roce 1979, všichni jsme se potkali ve stejné tělocvičně, protože tu byly jen tradiční bojová umění. Když jsi měl kliku, našel jsi klub boxu. Ale kdybys chtěl dělat třeba thai-box a žil v Anglii, tak jediné místo, kde se cvičil, byl Manchestr. A z jihu Anglie je trochu problém jezdit do Manchestru na tréninky thajského boxu. Dnes je víc klubu thajského boxu, než kolik můžeš obejít. Neexistovala krav maga – kdyby se cvičila, určitě bych na ní chodil. A samozřejmě neexistovalo MMA a UFC. Kdyby existovalo, cvičil bych ho a můj život by se vyvíjel jinak. Neexistovali žádné bojové sporty, krav maga, sebeobrana. Byly jen tradiční styly a box. Většina lidí se boxu vyhýbala, protože nechtěla dostat ránu, a upřednostňovala falešný pocit bezpečí, takže chodili tancovat v pyžamech. Důvodem, proč lidé chodí rovnou k tomu nejlepšímu, je to, že mají na výběr.

Když se na tebe člověk podívá, je jasné, že se věnuješ i silovému a kondičnímu tréninku. Myslíš, že to je pro sebeobranu nezbytné? Část lidí z oblasti sebeobrany hlásá, že to je zbytečné, protože sebeobrana je rychlá a trvá pár vteřin, takže na ni nemusíš být ve formě.

Tak za prvé: pokud jsi instruktorem sebeobrany, máš nadváhu, chlastáš, kouříš a žereš sračky, tak nemáš co učit. Protože abys mohl učit, musíš být ve formě. Když je to tvoje zaměstnání, tak jako v mém případě – učím pět dní v týdnu všude po světě, plus si přidej cestování a další věci, a k tomu musím sám trénovat, aby moje schopnosti za něco stály – pak je silový a kondiční trénink zásadní. Já jako mezinárodní instruktor musím být ve formě. Co se týká běžného studenta, který má práci, děti a rodinu a nemá víc než dvě hodiny týdně na trénink sebeobrany, tam to neplatí. Měl by se soustředit na priority. Nemusíš být fit na to, abys identifikoval problém a vyhnul se mu. Nemusíš být v kondici, abys měl dobré komunikační schopnosti. Boj na ulici trvá 5-10 vteřin od chvíle, kdy začne, ale: máš v sobě spousty adrenalinu, tepová frekvence se zvýší a svaly nedostávají kyslík. To znamená, že podáš poloviční výkon. Pokud nejsi v kondici, na konci budeš úplně unavený – což ti ukáže, že kondiční trénink by byl na místě. Pokud se dostaneš do situace s více útočníky, což musíš očekávat, protože pokud se dostaneš na ulici do nějaké situace, je šance, že tam bude zbraň a/nebo víc lidí. Takže řekněme, že jsou tři. Pokud ti bude trvat 5-10 vteřin vypořádat se s jedním, pak ti to logicky bude trvat třikrát tak dlouho, když máš ty lidi tři. Záleží jak se budou pohybovat, ale pokud umíš zaujmout taktickou pozici, můžeš s nimi bojovat s jedním po druhém. I tak se ale bavíme o třicet, čtyřiceti vteřinách pod těžkým stresem – a pokud nejsi v kondici, tak předpovídám, že tuhle dobu nevydržíš. Tedy v takové situaci bych řekl, že kondice a fitness je nezbytnou součástí boje.

A jaké cvičení ti přijde pro sebeobranu vhodné?

Já osobně se věnuji silovém tréninku a kondičnímu tréninku. Kondičním myslím něco anaerobního, kdy se pracuje s nedostatkem kyslíku, jako ATP trénink. Samozřejmě, že můj hlavní trénink uzpůsobuji pro potřeby toho, co trénuji, tedy boje. Takže trénuji explozivní sílu a sílu pro pořádný úder. Můj silový a kondiční trénink to odráží. Můžu dělat posilování s vlastní vahou, cvičit s kettlebel, pytlem s pískem nebo velkou činkou, ale dělám to tak, abych svaly používal rychle a explozivně, což se pak odrazí na schopnosti do něčeho tvrdě udeřit.

Mohl bys nám na závěr stručně říct, co jsou podle tebe klíčové prvky dobré sebeobrany?

Klíčové prvky sebeobrany jsou ty, které se netýkají fyzické části. Existují dvě základní části dobré sebeobrany: osobní bezpečnost a combatives nástroje. Osobní bezpečnost znamená rozvinout dobrou úroveň schopnosti rutinně pozorovat a všímat si. Ne být paranoidní, ale běžná pozornost, která ti umožní všimnout si problému dostatečně brzy na to, abys s ním mohl něco udělat. Tím něco myslím – v ideálním případě – se mu vyhnout zmizet. Také sem patří naučit se postoj, jazyk těla a komunikační schopnosti tak, aby z tebe vyzařovala sebedůvěra a schopnosti, aniž bys někomu vyhrožoval. Tedy dobré komunikační schopnosti ke zklidnění situace. Samozřejmě, spoustu věcí může způsobit, že se to nepovede: jazyková bariéra, hluk, nebo to, že druhý člověk už má nějaký plán a nebude tě poslouchat. Ale můžu ti říct, že za patnáct let na dveřích jsem víc problémů vyřešil verbálně, než fyzicky. Z toho plyne, že schopnost dobře komunikovat je velmi užitečným nástrojem pro sebeobranu. Na prvním místě bude pozornost. Ta sama o sobě nestačí, musíš rozumět tomu, jak vypadají signály útoku. To, že jdou tři chlápci ulicí, pro tebe nic neznamená. Ale pokud se na tebe jeden podívá, pak se začnou bavit a vzápětí se na tebe podívají všichni tři, to už něco znamená. Když rozpoznáš, co to znamená, budeš mít možnost s tím něco udělat včas – vyhnout se tomu a zmizet. Tyhle měkké dovednosti, ne nic fyzického, jsou klíčovými součástmi sebeobrany. Protože když je naučíš svoji babičku, která není v kondici, pořád se může úspěšně bránit. Tím, že se do situace, kdy by se musela bránit fyzicky, nedostane.

Co se týká fyzické části, cokoliv se naučíš – a budeme se bavit o úderech – tak si uvědom, co to udělá. Na ulici chceš jako civilista protivníka vyřadit tak, aby ti nemohl ublížit. Nauč se jak. Nejlepším způsobem, jak to udělat, je zbavit ho vědomí. Pokud to nejde, zbav ho zraku. Když ho nemůžeš zbavit zraku, vyřaď jeho schopnost pohybu. Nauč se malý počet úderů, které ti umožní někoho zbavit vědomí, vyřadit jeho zrak nebo dýchání, abys mohl uniknout. Tohle je minimum, které podle mého názoru potřebuješ.

Díky za rozhovor.

Pokud vás Lee Morrison zaujal, máte možnost trénovat jeho Urban Combatives i u nás. V Česku najdete hned čtyři instruktory Urban Combatives (UC): Martina Mikoláška a Radka Erbena z klubu RBSD Olomouc, Lukáše Wolfa z klubu RBSD Fightclub Brno a Standu Vaňka z RBSD Jihlava. Všichni čtyři instruktoři UC z České Republiky dostali prostor prezentovat jejich styl výuky na semináři NEW BLOOD – projektu, ve kterém Lee Morrison představuje instruktory z celého světa. Od té doby pravidelně pomáhají učit UC v zahraničí (Německo, Anglie).
Autor článku (Pavel Houdek) se pravidelně účastní seminářů s Lee Morrisonem a akcí pořádaných RBSD a začlenil tyto metody i do výuky ve svém pražském klubu Moderní sebeobrana. Další kluby kde se můžete setkat s výukou UC jsou Combatives Self Protection Frenštát pod Radhoštěm, RBSD Bruntál a RBSD Rakovník.

Pavel Houdek

Pavel Houdek je dlouholetým studentem bojových umění a sportů. Posledních šest let se věnuje reálné sebeobraně a ozbrojenému boji (nože, tyče). V současnosti působí jako šéfinstruktor projektu moderni-sebeobrana.cz.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>