9 principů, které dovedly Rondu Rousey na vrchol

ronda rousey

Ronda Rousey je bezpochyby jedinečným fenoménem naší doby. Nedávno byla časopisem Sport Illustrated vyhlášena jako nejdominantnější sportovec planety (ve svém sportu) a není divu: v profesionálním oktagonu má ohromující bilanci (nikdy nebyla poražena a jen jednou se její zápas dostal do druhého kola) a v její kategorii není nikdo ani na dohled tomu, aby ji mohl ohrozit. Čemu vděčí za svůj úspěch? O svá tajemství týkající se (nejen) sportu se Ronda podělila v nedávno vydané knize My fight/Your fight.

Narodila jsem se připravená, říká Ronda často. Není to jen americká motivační fráze. Ronda se totiž narodila s pupeční šňůrou omotanou okolo krku a fakticky mrtvá. Její srdce nepracovalo. O svůj první nádech musela bojovat, a to se neobešlo bez následků. Nedostatek kyslíku jí poškodil mozek a Ronda se tak dlouho nebyla schopna naučit mluvit.

Další tragédie na sebe nedala dlouho čekat. Když bylo Rondě šest let, táta ji vzal s celou rodinou sáňkovat. Při první sjezdu narazil na pod sněhem skrytou kládu a zlomil si páteř. Zranění nikdy nevyléčil, měl velké bolesti, problémy s pracovním uplatněním a o dva roky později si vzal život. Vlajkou z jeho rakve mávala Ronda o třináct let později na olympiádě – ovšem nikoliv z nejvyššího stupínku. V jejích očích nespravedlivá prohra ji pronásleduje dodnes.

Hlavní Rondinou filozofií totiž je, že prohra je neakceptovatelná. „Když prohraju, musím pak oplakat kousek mě samé, který zemřel,“ říká. Protože má za sebou stovky závodů v judu, prohry se jí samozřejmě nevyhnuly, ale pokládá je za tu nejhorší životní zkušenost. „Raději bych umřela, než prohrála,“ říká. V praxi to potvrdila v zápase v UFC s Liz Carmouche, kdy jí soupeřka nasadila škrcení v postoji. Přesto, že jí hrozilo vážné zranění, neodklepala a nakonec dokázala zvítězit. V zápase se podle ní najdou momenty, kdy vítězství „leží na tatami“ a zvednout ho může ten, kdo ho víc chce. „Co se týká fightu, nikdo nechce vyhrát víc, než já,“ tvrdí.

Bolest je pro Rondu jen jednou z mnoha informací. Nervy říkají mozku, že se na fyzické úrovni děje něco, čeho by si měla být vědoma. „Můžu se rozhodnout, jestli tu informaci vezmu na vědomí, nebo ji budu ignorovat,“ říká. Proto byla schopna v judu zápasit se zlomeným palcem, dokonce i se zlomenou nohou. Svůj profesionální debut odzápasila čerstvě pokousaná od psa s několika stehy, které dokázala skrýt před medicínskou kontrolou.

Omezení se snaží pojmout jako výhodu a nevýhodu proměnit ve výhodu. Když je zraněna, trénuje jiné partie/oblasti, ve kterých se snaží stát nejlepší. Když si zlomila nohu a bála se na ni po návratu na tatami pořádně našplápnout, její trenér ji během týdne nechal udělat tisíc přehozů, při kterých využívala právě zraněné koleno.

Vždy trénuje tak, aby i v den, kdy není ve své kůži, dokázala přesvědčivě zvítězit. Aby i v ten den byla dvojnásobně lepší, než její soupeřka. Odmítá svěřit rozhodnutí o výhře/prohře rozhodčím, proto jde vždy po výhře před limitem. Když jednou na prestižním Austria World Cupu v judu převážila, zapsala se do vyšší váhové kategorie. A vyhrála…

Minimální úsilí a maximální efekt, to je princip jejího boje a tajemství toho, proč se nikdy neunaví a má vždy více energie, než soupeřky. „Jedinou cestou, jak přežít, je vědět, kdy vybuchnout a kdy odpočívat,“ vysvětluje Ronda a dodává: „Například, když někoho držím u klece, nepoužívám svaly k tomu, abych ho k ní tlačila. Jenom se nakloním dopředu a využívám gravitaci. Svaly odpočívají.“

Než vkročí do oktagonu, má naplánovaný svůj první pohyb. Vše další už závisí na tom, co udělá její soupeřka. Když jí nevyjde manévr, znamená to pro Rondu jen začátek jiného, úspěšnějšího. „Umím stovky způsobů, jak nasadit armbar, a pokud soupeřka ubrání jeden, hned přejdu do druhého,“ vysvětluje, jak se jí dařilo tak dlouho vítězit zdánlivě jedním chvatem. Není totiž jediný, ačkoliv to tak vypadá. Ronda se také neustále posunuje dál: „soupeřka může studovat všechna moje videa. Než spolu budeme zápasit, už jsou stejně zastaralé,“ směje se.

Nestačí ji jen pouhé vítězství. Usiluje o absolutní dominanci, o to, aby vyhrála každou vteřinu v oktagonu. „Když vyhrajete 4 minuty a 59 vteřin kola, ale v poslední vteřině prohrajete, máte smůlu,“ dodává Ronda.

Všechno, čeho dosáhla, Ronda tvrdě vydřela. „Není snadní cesty,“ říká Ronda a dodává: „Kdyby to bylo snadné, jsou šampioni všichni. Ti nejlepší dělají víc, než si lidé myslí.“ Do zápasu jde vždy připravena tak, že si je jistá, že už nemohla udělat nic dalšího. A na každou soupeřku se připravuje, jako kdyby měla být tou nejsilnější, jaké kdy čelila. Bez ohledu na to, jak moc je „papírově“ slabší. „Nikdy nedoufejte, že soupeř udělá chybu. Očekávejte, že bude perfektně připraven,“ uzavírá své rady pro úspěch (nejen) v kleci Ronda.

Pavel Houdek

Pavel Houdek je dlouholetým studentem bojových umění a sportů. Posledních šest let se věnuje reálné sebeobraně a ozbrojenému boji (nože, tyče). V současnosti působí jako šéfinstruktor projektu moderni-sebeobrana.cz.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>